Jirka Mejzlík

Víkend na rozhraní května a června si mladí šachisté spojují již dlouhé roky s jedinou a pravděpodobně vůbec nejtradičnější událostí: šachovými Zaječicemi. Turnaj družstev, který původně vznikl jako oslava Mezinárodního dne dětí, prošel dlouhou historií a vývojem. Pojďme se po ní trochu poohlédnout a zároveň si připomeneme i úspěchy novodobé historie vlašimského mládežnického šachu.

Hned prvního ročníku turnaje (rok 1963) se zúčastnilo 24 družstev. Až do roku 2001 turnaj probíhal na hřišti v Zaječicích u Chrudimi, a to první ročníky pod širým nebem, další roky pak pod vojenskými stany. Turnaj hrají družstva s povinnou dívkou, dlouhé roky hrály dívky na 7. šachovnici a tak se utkávaly vždy jen mezi sebou. V roce 1975 byla zavedena podmínka mladšího žáka, od roku 1983 platí pro sestavu současné podmínky (šest hráčů, mladší žák i dívky mohou hrát na kterékoliv šachovnici).

Stejně jako podmínky soupisky se měnil i systém turnaje. Prvních 5 ročníků se hrálo vyřazovacím způsobem (pavouk), poté se několik let hrálo v základních a finálových skupinách. Švýcarem se hraje od roku 1975, roky byl švýcar losován pomocí kartiček na dlouhatánských nástěnkách (losování počítačem je od roku 2003). Měnil se i způsob hodnocení. Používal se jak zápasový, tak olympijský. V 70. letech bylo hodnocení obzvlášť kuriózní: vedle vlastních olympijských bodů získalo družstvo i 10% olympijských bodů všech svých soupeřů.

Vývojem proběhlo i hrací tempo turnaje. První ročníky se hrály bez hodin, po hodině hry následoval odhad: kvalifikovaný rozhodčí obešel nedohrané partie a podle situace na šachovnici určil výsledek. Mezistupněm bylo, že finále se hrálo s hodinami, ale opět kombinací s odhadem – hráč musel odehrát 40 tahů za 40 minut, pak následoval odhad bez dohrání partie. Je otázkou, jestli se v té době vyplatilo učit koncovky.
V roce 1973 bylo v rámci pětiletého plánu konečně vyrobeno dostatečné množství šachových hodin, a tak se mohlo v Zaječicích začít hrát na spadnutí praporku.

Já jsem se osobně zúčastnil turnaje v roce 1975. Co si matně pamatuji, tak jsme si účast museli vybojovat v dvoustupňové kvalifikaci (okresní a krajské kolo), přímý postup v té době měla extraligová a ligová družstva. Stejného ročníku se zúčastnil i říčanský boss J. Říha. Hrálo se za deště, do vojenských stanů pršelo a byla v nich tma.

Kuriózní bylo 1. místo Mladé Boleslavi v turnaji roku 1992. Vítězné družstvo totiž hrálo jen se 4 hráči, přesto získalo 16 zápasových bodů z devíti kol (většinou nejtěsnější výhra 3,5:2,5). A to ještě jeden ze 4 hráčů byl host.

Vlašimská mládež na turnaj poprvé zavítala v roce 1996 (ještě v kombinovaném týmu pod hlavičkou Čerčan, v sestavě s Vojtou Mejzlíkem, Bejblem a Jirkou Zvárou), od roku 1997 již hrajeme každoročně s jedním nebo dvěma vlastními týmy. Sestava vesměs kopírovala ligové nebo extraligové družstvo (s omezením nejstarších ročníků). Problémem v naší soupisce bývala povinná dívka. V letech 1997 a 1998 jsme to řešili hostováním (Katka Doktorová z Kopidlna, Veronika Roháčková ze Slovenska!) , další roky jsme již měli dívky vlastní (Kristýna Baštová, Naďa Ryšánková, Terezie Matějková, Tereza Kořínková… ), bohužel často nebyly oporou a mnohdy bodovaly jen kontumačně nebo za pomoci patů. Obrat nastal až v éře Terezy Mádlové, poslední dva roky pak dělá body hostující Míša Hatašová.
Dvakrát jsme angažovali silného hosta na první šachovnici a vždy se to vyplatilo. V roce 2004 udělal Vojta Kastner 7,5/8 !!!, o dva roky později pak Tomáš Sladovník 7/9. Oba tyto roky také patří v posledních pěti letech mezi nejúspěšnější, shodně jsme skončili šestnáctí.

Před 2 roky skončil náš tým na výborném 16.místě. Zleva: Tomáš Sladovník, David Zvára, Petr Műller, Jan Vopěnka, Lukáš Bleha, Tereza Mádlová

Výčet největších úspěchů Vlašimi:

Rok 1999, 8. místo
Sestava: Ondřej Mejzlík 4,5, Václav Gergelits 5, Vojtěch Mejzlík 7, Jan Bašta 5,5, Ondřej Staněk 5,5, Kristýna Baštová 1,5
Zajímavosti:
1) Po 7. kole jsme stále pokukovali po umístění v první pětce (bilance 4-2-1), do 8. kola jsme bohužel dostali pozdějšího jednoznačného vítěze Rychnov s bilancí 9 výher – škoda.
2) Slabinou byla Kristýna – v prvním kole kontumační výhra, pak 7 proher v řadě a v posledním kole zpatovala vyhranou koncovku – to nás stálo 7. místo.

Rok 2001, 10. místo
Sestava: Ondřej Mejzlík 6, Václav Gergelits 6,5, Ondřej Staněk 7,5, Ondřej Vykouk 6,5, Tomáš Gergelits 4, Naďa Ryšánková 2
Zajímavosti:
Poslední ročník hraný v Zaječicích. Spali jsme ve vlastních stanech přímo v areálu TJ Sokol, kde probíhal turnaj.

Rok 1998, 11. místo
Sestava: Vojtěch Mejzlík 5, Ondřej Mejzlík 5,5, Veronika Roháčková 4, Jan Bašta 5,5, Ondřej Staněk 4, Ondřej Vykouk 7
Zajímavosti:
1) Po prvním dnu (4-1-1) jsme figurovali na 4. místě, dvě nedělní prohry nás odsunuly do druhé desítky.
2) Velké naděje jsme vkládali do slovenského hosta Veroniky Roháčkové na 3. šachovnici (ELO 1780, Vojta v té době 1563, Ondra 1572), naše očekávání však úplně nesplnila.

Současná generace na svůj pronikavý úspěch teprve čeká. Možná přijde právě v tomto ročníku.

Největší individuální úspěchy jednotlivých hráčů:
2002: Václav Gergelits 8,5/9 na druhé šachovnici (družstvo celkově 19.)
2004: Vojtěch Kastner (host) 7,5/8 na první šachovnici (družstvo celkově 16.)
2002: Ondřej Mejzlík 7,5/9 na první šachovnici (družstvo celkově 19.)
2001: Ondřej Staněk 7,5/9 na třetí šachovnici (družstvo celkově 10.)
1997: Jan Starec 7,5/9 na šesté šachovnici (družstvo celkově 21.)
Přehledná tabulka výsledků jednotlivých hráčů bude součástí jiného článku na téma „Zaječice“.

Úspěšnost jednotlivých týmů z dlouhodobého hlediska organizátoři každoročně aktualizují. O systematické práci s mládeží v jednotlivých šachových oddílech a klubech vypovídá zejména úspěšnost za posledních 10 let, a tady Spartak Vlašim drží po loňsku krásnou 10. příčku. Ze středočeských oddílů jsme z hlediska let 1998-2007 jednoznačně nejlepší. Vzhledem k proměnlivému počtu účastníků získává družstvo v každém roce tolik bodů, kolik jiných družstev v celkovém pořadí překonalo:

Vzhledem k tomu, že se nám začnou umazávat největší úspěchy z přelomu století, musí mladí pořádně zamakat, abychom lichotivé příčky nezačali postupně opouštět. Z hlediska dlouhodobých výsledků však v rámci Středočechů zdaleka nejúspěšnější nejsme: Nesmazatelnou stopu v historii Zaječic zanechaly zejména Slavoj Český Brod (vítěz v letech 1964-1966, 1968), Lokomotiva Kolín (vítěz 1975, 1984-5) a Akuma Ml.Boleslav (vítěz 1990 a 1992 – zmiňované vítězství ve čtyřech hráčích). Jako Středočeši tedy máme na co navazovat.
Fenoménem posledních let je jako i v dalších oblastech mládežnického šachu Frýdek-Místek, který z posledních 13 ročníků vyhrál devětkrát. Hegemonii Beskydské šachové školy narušil koncem devadesátých let dvakrát Rychnov/Kněžnou, v roce 2003 Union Plzeň a předloni slovenská Dunajská Streda (turnaj je od svého začátku mezinárodní).

Součástí akce je od roku 1993 i samostatný turnaj pro hráče do 10 let. Hrají ho dvojice ze stejného oddílu, dva ročníky hrály dokonce čtveřice. Této kategorii a zejména naší účasti v ní se budu věnovat v samostatném článku, stejně jako podrobným výsledků našich šestičlenných týmů a statistice úspěšnosti jednotlivců.

Zaječický turnaj (i když pořádaný v posledních letech jinde než v Zaječicích) je nádherná tradice a doufáme, že elán pořadatelům vydrží a krásné zážitky si budou odvážet i další generace mladých šachistů.